Na návštěvě v Kunraticích

Možná už jste někdy slyšeli o vyhlášených kunratických jahodách či kunratickém pivu. Pokud se ale zajímáte o vzdělávání, pak jste určitě slyšeli o Základní škole v Kunraticích. Přestože jsou Kunratice součástí Hlavního města Prahy, mají spíše poklidný venkovský ráz. To ale rozhodně neplatí pro místní základní školu, tady je živo a pořád se tu něco děje.

Věhlas kunratické školy už dávno překonal hranice metropole, do školy jezdí návštěvy z tuzemska i ze zahraničí a všechny zajímá, jak to v těch Kunraticích dělají, že jsou tak dobří.

Díky úzké spolupráci kunratické školy s Nakladatelstvím Fraus se sem opakovaně vracím. Mám možnost chodit na náslechy do výuky, pilotujeme tu naše nové učebnice, pořádáme otevřené hodiny matematiky a mnozí místní učitelé lektorují na konferencích a letních školách FRAUS. I když sem docházím bezmála sedm let, vždycky žasnu. Žasnu, jak příjemná a otevřená atmosféra ve škole panuje, jak všichni spolupracují na tom, aby se neustále zlepšovali.

Nejvíc mě ale baví, jak to tady baví děti. Představte si malé druháky po otevřené hodině matematiky, při níž je sleduje deset cizích učitelek, jak jim to jde s hady anebo autobusem, kteří chtějí na rozloučenou těmto učitelkám zazpívat – a sborově vystřihnou moravskou lidovku. Co byste řekli malému chlapečkovi, mohlo mu být tak 10 let, když v pátek odpoledne pláče, že musí jít domů? A co teprve když všichni čtvrťáci přijdou dobrovolně na sobotní konferenci FRAUS, aby paním učitelkám ukázali, jak vypadá dílna psaní?

Co je tajemstvím úspěchu?

Poprosila jsem ředitele Vítka Berana a jeho zástupkyni Olgu Královou, aby se s námi podělili o svůj recept na úspěch. Vítek s Olgou se ujali vedení školy v roce 2007. A za tu dobu se jim škola doslova proměnila pod rukama. A tím nemyslíme pouze proměnu školního areálu, jakkoliv je impozantní: na začátku tu byla pouze historická školní budova z roku 1935, v níž se učilo 330 dětí v 15 třídách. Dnes má škola několik budov, 28 tříd, multifunkční učebnu, výtvarný ateliér, dílny. Škola praská ve švech, protože sem momentálně dochází 800 žáků.

Sdílíme to, co se povedlo, ale hlavně i to, co se nepovedlo.

„Určitě pomáhá to, že spolupracujeme, že se vzájemně podporujeme, sdílíme naše výsledky a výsledky prací dětí. Sdílíme to, co se povedlo, ale hlavně i to, co se nepovedlo. Stejně, jako se děti učí z chyb, tak i my dospělí procházíme přes mnoho chyb, které nás vedou k tomu, že se zlepšujeme a že můžeme dosahovat tak dobrých výsledků, kterých dosahujeme,“ říká Olga Králová.

A ředitel Vít Beran doplňuje: „Já také považuji za důležité, že veškerého našeho učení se účastní vedení školy. Že nejsme stranou, nejsme ,myʻ a ,oniʻ, ale jsme tady všichni ,myʻ. A to si myslím, že je hodně důležité. Že jsme jeden tým.“

Žáci se učí naplno a s radostí. Své učení řídí a respektují sebe i druhé

Ve škole se zaměřují na porozumění tomu, co je to dobrá výuka. Už 11 let je škola zapojena do projektu Pomáháme školám k úspěchu. Neustále sledují, jaký dopad má výuka na učení dětí, a na důkazech o učení se snaží rozpoznávat, zda učení nastalo.

Souběžně s malou revizí tady ve škole vytvářejí nové kurikulum školy, v němž je kladen důraz na gramotnosti. Staví na čtenářské a pisatelské gramotnosti, na badatelství a v neposlední řadě na matematické gramotnosti.

Učitel musí věřit tomu, že to, co volí, je dobré, správné, že to je dobrá cesta a že té cestě rozumí.

Od roku 2008 se v Kunraticích učí matematika metodou Hejného. „Všichni naši učitelé na 1. stupni nejenže dobře učí touto metodou, ale hlavně v ni věří. A to je podle našeho názoru podstatné pro úspěch jakékoliv metody, kterou se ve škole učí. Učitel musí věřit tomu, že to, co volí, je dobré, správné, že to je dobrá cesta a že té cestě rozumí. Díky tomu dovede děti do cíle. Jsme opravdu rádi, že jsme zvolili právě tuto cestu, protože vede děti k tomu, aby je matematika bavila, aby byly vnitřně motivované pro učení. A to přesně se odráží ve vizi, kterou se snažíme naplnit: Žáci se učí naplno a s radostí. Své učení řídí a respektují sebe i druhé,“ říká Vítek Beran.

Spolupráce s Nakladatelstvím Fraus

Díky metodě Hejného začala před lety i spolupráce s Nakladatelstvím Fraus. Ve škole se rozhodli sjednotit linku a k učebnicím matematiky si vybrali i do většiny ostatních předmětů učebnice z našeho nakladatelství. Kromě tištěných učebnic tady v Kunraticích využívají celý systém podpory, který školám nabízíme – tedy online procvičování na Škole s nadhledem i interaktivní učebnice Flexibooks.

Vždycky jsme věděli, že pan Fraus je velký vizionář, na tuto dobu připravil pomůcky, které dobře fungují.

„Připadalo mi komické, když jsem poprvé slyšel termín hybridní pracovní sešity. A nakonec jsme zjistili, že pro děti je ten hybridní pracovní sešit docela dobrou pomůckou, kterou můžeme doplňovat lecčíms. A v propojení se Školou s nadhledem nám z toho včetně učebnic dělá nějaký systém. Naše děti na 2. stupni mohou mít doma nainstalované interaktivní učebnice, a navíc hybridní pracovní sešity umožňují rychlý proklik na Školu s nadhledem, a opět tím vytvářejí systém,“ říká Vítek Beran. „Vždycky jsme věděli, že pan Fraus je velký vizionář, na tuto dobu připravil pomůcky, které dobře fungují.“

Zahnízdili jsme

Učitelé ve škole vytváří týmy, tzv. hnízda, v nichž se soustředí na jednotlivé gramotnosti. Díky takové spolupráci se potom zlepšují všichni. „Pomocí těchto hnízd si plníme cíle osobního pedagogického rozvoje a současně navzájem sdílíme, jakou cestou se k těmto cílům dostaneme, a navzájem se podporujeme. I vedení je součástí nějakého hnízda,“ vysvětluje Vítek Beran.

Princip sdílení neplatí pouze uvnitř školy. Kunratická škola se o své zkušeností dělí i s ostatními. Spolupracuje s programy Učitel naživo a Ředitel naživo. Pokračuje v projektu Pomáháme školám k úspěchu, kde síťuje a propojuje 11 škol v Praze a Středočeském kraji, kterým pomáhá v rozvoji čtenářství a pisatelství a sebeřízení učení.

„Tím, že spolupracujeme s jinými učiteli a naši učitelé mají možnost sdílet s kolegy z jiných škol, probíhá i učení takto mezi školami, což považujeme za velkou cennost, kterou stojí za to podporovat a rozvíjet,“ doplňuje Beran.

Jsme úplně normální škola, která žije běžnými starostmi a slastmi.

„Ale i když to zní hrozně růžově, není nic růžového. Jsme úplně normální škola, která žije běžnými starostmi a slastmi. Řadu věcí se teprve učíme, nemůžeme umět hned všechno. Ale zakládáme si na tom, že jsme učící se komunitou, pěstujeme kulturu, která podporuje učení každého. Zní to jako hrozná proklamace, ale pro nás to proklamace není,“ uzavírá naše povídání ředitel Vítek Beran.