Jsme na jedné lodi

Mohlo by se zdát, že náš dnešní příspěvek bude o výletních plavbách, ale nenechte se zmást. Než vplujeme do prázdninových vod, ohlédneme se za přednáškou Michala Dubce, která byla součástí Online konference pro vyučující 1. stupně. Účastníci konference hodnotili jeho příspěvek s názvem Jsme na jedné lodi jako jeden z nejpřínosnějších pro svou vlastní praxi.

Není divu, byl totiž o komunikaci. O tom, jak komunikovat s rodiči tak, aby všichni spolupracovali na společném zájmu, jímž je rozvoj dítěte. Známe to všichni. Komunikujeme denně a mohlo by se zdát, že jsme v této dovednosti všichni kovaní. Ale dokážeme říkat i nepříjemné věci tak, abychom partnera v komunikaci nezranili a aby s námi vůbec chtěl o problému diskutovat?

Michal Dubec se zabýval třemi pilíři, které jsou podmínkou navázání úspěšné komunikace a spolupráce s rodiči. Poradil, jak se vypořádat s kritikou rodičů, a také, jak na druhou stranu rodičům sdělit věci, které se neposlouchají dobře. Nastínil, jak důležitý je ve spolupráci s rodiči efekt zakotvení.

Jak přijímat kritiku

Když jsme terčem kritiky, naší přirozenou obrannou reakcí je, že se snažíme obhajovat sami sebe, vysvětlujeme. Někdy se neudržíme a použijeme hrubou záplatu na hrubý pytel, tedy zareagujeme také agresivně. Problém je, že takové reakce nepomáhají ani nám, ani rodičům a nevedou k vyřešení problému. Jak tedy reagovat na kritiku rodičů?

Prvním krokem v takové situaci je zjistit, co se vlastně děje. Co nám rodič touto kritikou chce říct? Z čeho vychází, když nám říká, že špatně učíme? Dokáže uvést konkrétní situace, kdy jsme podle něj jako učitelé udělali něco špatně? Jakmile se nám podaří zmapovat, co se vlastně děje, měli bychom rodiče „vtáhnout“ do děje, přimět je k tomu, aby si uvědomili svoji spoluzodpovědnost za své dítě. Zeptat se jich, čím si chování či problém svých dětí vysvětlují, zeptat se na jejich názor, co si o tom celém myslí.

Jak sdělovat kritiku

Ještě obtížnější disciplínou než přijímání kritiky je její sdělování. Jak se vypořádat s tím, že dítě nedodržuje pravidla? Neodevzdává úkoly nebo se posmívá spolužákům? Jak kritiku říkat tak, abych nepoškodil vztah a zároveň získal rodiče ke spolupráci?

Sdělování kritiky není jednoduché, protože za sebe často necháváme promlouvat své emoce a snadno se tak dopustíme vztahových agresí. Hodnotíme, nálepkujeme (váš syn mě ignoruje, vůbec nemá zájem o školu) a věštíme (až bude dospělý, doplatí na to). Často máme tendence dávat nevyžádané rady či klást otázky s jedinou správnou odpovědí (mluvíte s ním o tom, jak se má správně chovat?). Vztahové agrese ale nejsou dobrými pomocníky. Možná tak ze sebe dostaneme negativní emoce, ale rozhodně nedosáhneme toho, aby rodiče chtěli spolupracovat na změně v chování svého dítěte.

Jak to tedy říct jinak? Důležité je dát rodičům najevo, že nám nevadí jejich dítě, ale vadí nám jeho chování. Popsat bez nálepkování a hodnocení jeho chování (nesplnil zadané úkoly ani nepřišel s návrhem, jak to vyřeší). Dalším krokem je naznačit, o co dítě svým chováním přichází (ztratí se v kontextu a těžko bude dohánět, co zmeškal). A protože nám i rodičům záleží na rozvoji dítěte, zkusme se zamyslet nad tím, jak to můžeme společně změnit.

Efekt zakotvení

Při jakékoliv komunikaci s rodiči je dobré pamatovat na tzv. efekt zakotvení. Tedy dát najevo, že si rodiče vztahově vážím, že naším společným zájmem je dítě a jsme rovnocennými partnery. To je jedna strana pomyslné kotvy. Její druhou stranou je budování jistoty. Jde o to, abychom při komunikaci dali jasně najevo, o co nám jde, co je naším cílem. Tím posilujeme u komunikačního partnera pocit jistoty.

Přednáška Michala Dubce na Facebooku Moderního vzdělávání

Zaujalo vás toto téma? Chtěli byste zhlédnout přednášku Michala Dubce? Protože nás mnozí účastníci online konference žádali o zpřístupnění příspěvků i po jejím skončení, rozhodli jsme se vybrané přednášky umístit na náš facebookový profil a zpřístupnit je všem zájemcům. Červen tedy bude ve znamení komunikace.