Na návštěvě ve škole, která musí žáky odmítat

Cílem našeho blogu je mimo jiné také inspirovat vyučující a přinášet zajímavosti a neotřelé nápady z různých škol. Škola, kterou jsme vybrali pro náš blog jako první, se svým způsobem vymyká. A to nejen na regionální, ale i národní úrovni. Nenajdete ji v Praze ani v žádném krajském městě, ale v Dobřanech v Orlických horách. V místě, kde, když napadne první sníh, jdou žáci stavět sněhuláky, i kdyby byla na danou hodinu naplánována písemka.

Škola, o které jsem v minulosti několikrát zaslechl, že si tam žáci hodně hrají. V roce 2015 však testování vědomostí PISA u patnáctiletých žáků, kterého se za Česko zúčastnilo 7 000 dětí ze základních a středních škol, zavřelo kritikům ústa. Školáci dobřanské školy obsadili první místo ve čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti a druhé místo v týmovém řešení.

V nově opravené a nyní už třípatrové budově mě ještě v roce 2020 přivítal ředitel školy Jan Grulich. Ještě předloni měl ředitelnu v časoměřičské věži na místním autokrosovém závodišti. To se stalo spolu s místní hasičskou klubovnou a modlitebnou v sousední obci Bystré dočasným azylem pro žáky dobřanské školy během přestavby školní budovy.

MU: Jste ředitelem od roku 2005, kdy školu navštěvovalo 72 žáků. Dnes v obci Dobřany žije 133 obyvatel a Vaše škola má 179 žáků. Jak se Vám dnes dýchá?

JG: První dva roky byly z finančního pohledu kritické. Než jsme se dostali k hranici 100 žáků, bylo to spíše živoření. S překonáním počtu 100 žáků už to bylo lepší a dnes je nám dobře.

MU: Máte v plánu po úpravě a dostavbě školy navýšit počet dětí?

JG: Prioritou dostavby školy bylo, aby se sem vešli všichni žáci, které jsme měli. Prvotní myšlenkou bylo udělat pro naše děti komfort 21. století. Nyní můžeme zvýšit kapacitu, na druhou stranu si myslíme, že průměrný počet 20 žáků na třídu je ideální.

MU: Na opravu a dostavbu školy jste původně počítali s doplatkem 3,5 milionu korun. Nakonec jste museli doplácet 11,5 milionu. Jakým způsobem jste dokázali finance sehnat a kdo Vám nejvíce pomohl?

JG: Máme školu v nádherné obci, jejíž roční rozpočet je cca 2 miliony korun. Přestože obec ráda přispívá na školu, bylo jasné, že peníze budeme muset sehnat jinak. Byl to risk. 3,5 milionu jsme si ještě dovedli představit, 6,5 milionu (po výběrovém řízení stavebních firem) byl risk. Nikdo však netušil, že se konečná částka vyšplhá na 11,5 milionu. Upřímně, kdybychom tuto částku znali od začátku, tak se škola přestavby nedočká. Pomáhali všichni, včetně dětí, ty rozbíjely svá prasátka, sbíraly žaludy a kaštany. Vytvořili jsme transparentní účet, vybrali jsem více než 2 miliony korun. Rodiče dělali benefiční koncerty… Spousta učitelů také přispěla. Oslovili jsme nadace a firmy v okolí. Dostalo se to i k paní Zátopkové, která nám také pomohla. Krajský úřad nám přispěl cca 3,5 milionu.

MU: V rámci akce Dobřany Dobřanům zorganizovala ZUŠ v Dobřanech u Plzně benefiční koncert a přispěla částkou 444 000 korun na dostavbu školy. Funguje na nějaké bázi i spolupráce s tamější základní školou, která je shodou okolností také partnerskou školou FRAUS?

JG: Funguje tady tzv. dobřanské partnerství. Známe se s ředitelem ZUŠ, který je velmi aktivní a chtěl nám pomoci. Uspořádal koncert a vybral asi 44 tisíc. Město Dobřany pak darovalo 400 000 Kč. Smlouvu na tuto částku nám pan starosta z Dobřan přivezl na kole.

MU: Škola je obecně prospěšnou společností, jedná se tedy o soukromou školu. Nicméně školné se neplatí, kdo ji tedy financuje?

JG: V ČR funguje normativ pro soukromé školy, kdy stát přispívá všem dětem, které plní povinnou školní docházku. Částka je o něco nižší než ve státních školách. S rozpočtem se dá vyjít, navíc nám ještě přispívají okolní obce, které nemají školu a jejichž žáci naši školu navštěvují.

MU: Proč je mezi žáky a rodiči v okolí takový zájem o Vaši školu?

JG: Na to Vám nejlépe odpoví žáci a rodiče 😊

MU: Nejste alternativní školou. Žáci ve vyučování nesedí na zemi. V hodinách se normálně hlásí, nevykřikují. Když vyučující vejde do třídy, postaví se a pozdraví. Rád bych pochopil, proč Vaši školu tak milují.

JG: Pokud bych měl zmínit to, čeho si nejvíc vážím, tak je dobrá atmosféra ve škole. Ta je základ úspěchu. Středobodem školy je dítě, ne administrativa ani zákony. Jsou to lidé, děti a rodiče. Snažíme se k nim chovat s pokorou, lidsky, s žáky budujeme hezký vztah. Třetím bodem je to, že máme velmi dobré výsledky v umísťování dětí v různých soutěžích, přijímacích zkouškách apod. To jsou asi tři věci, které bych i já, jako rodič, chtěl.

MU: Díky skvělé pověsti, kterou škola v Královéhradeckém kraji má, si můžete vyučující vybírat. Jak u Vás vypadá výběrové řízení?

JG: Pro mě je nejdůležitější, jestli je daný člověk fér a lidský, jestli není zlý. Není to o tom, abychom zjistili, zda člověk zná a používá nejlepší a převratné metody. V první řadě jde o to, aby to byl fajn člověk. Tím, že je fajn, zapadne do kolektivu. Druhá věc, která je strašně důležitá, je to, že musí děti bavit. Mezi vyučujícím a žáky to musí jiskřit. Vyučující nesmí děti nudit. Věříme, že učitele bude u nás práce bavit. To je ten největší benefit. Že ho osm hodin v práci baví, že chodí do práce rádi a že se sem těší.

MU: Na škole máte rodilého mluvčího angličtiny. Jak jste ho sem dokázali dostat?

JG: Učil původně v Novém Městě nad Metují. Slyšel o naší škole několikrát a jednoho dne našel odvahu a přišel se podívat. A nadchlo ho to. Vzali jsme ho první rok na pár hodin, osvědčil se a děti ho mají hrozně rády. Navíc tady máme i kurzy angličtiny pro dospělé.

MU: Jakým způsobem řešíte používání mobilů ve škole? Máte nějaká pravidla?

JG: Máme na to pravidla. Přestávka je velmi důležitou součástí výuky. Děti se během ní potřebují vyblbnout, prolítnout. Z fyzického hlediska je důležité, aby si okysličily mozek a uvolnily se. Po přestávce se děti vrátí na hodinu a těch 45 minut vydrží daleko lépe, mají o mnoho procent lepší výkon a dávají větší pozor. Ve chvíli, kdy si děti o přestávce hrály s mobilem, se nic takového u nás nedělo. V té době se ve třetí hodině už nedalo skoro vůbec učit, protože žáci byli unavení. Rozhodli jsme se tedy zakázat používání mobilů během přestávek. Nezatracujeme mobily jako zlo, ale protože chceme, aby se děti o přestávkách hýbaly, máme je během nich zakázané. Na druhou stranu chceme být moderní školou. Při hodinách žáci mobil používají jako pomůcku. Já učím němčinu a často po žácích chci, aby si vyhledali slovíčka ve slovníku, aby použili aplikaci na procvičení slovíček apod.

MU: Vytvořili jste si vlastní atlas Orlických hor. O čem je, co obsahuje a jak vznikl?

JG: To byl projekt jako každý jiný. Máme tady velkou výhodu. Otevřeme dveře školy a máme před sebou kabinet přírodopisu. To je nepřenositelný fakt. My jsme se zamýšleli nad tím, jak to využít. Zavedli jsme předmět přírodovědné hrátky, děti šly ven, vzaly foťák, vyfotily rostlinu, která se jim líbila. Musely si zaznamenat místo na mapě, kde ji našly. Dále si k ní musely najít informace o názvu, zařazení do systému a další zajímavé informace. Každá rostlina má svoji vlastní kartu a dohromady tvoří náš atlas.

MU: I na takové malé škole máte svůj školní časopis.

JG: Každého nového vyučujícího se ptám, co ho baví, co by chtěl dělat, jaká je jeho přidaná hodnota. Máme seznam nápadů, které bychom rádi zrealizovali. Časopis uspěl a vydáváme ho už více než 10 let.

MU: Začetl jsem se na webu do čísla, které se věnovalo dostavbě školy. A kladlo si otázku, jestli je pan ředitel hrdina, nebo blázen. Je tedy Jan Grulich hrdina, nebo blázen?

JG: Dnes jsem hrdina 😊 Ale ve chvíli, kdy máte rozbouranou školu, děti v náhradních prostorech, kde mohou být pouze dočasně, a kupí se jeden průšvih za druhým, stavba se prodražuje, nemáme peníze, objevují se chyby v projektu… Jeden čas to úplně regulérně vypadalo, že tato akce skončí fiaskem. Kdyby to nedopadlo, vznikne obrovský dluh, děti bez školy a každý by řekl „No, to je blázen.“. V tomto případě jsme šli do rizika a ta hranice mezi bláznovstvím a hrdinstvím byla velmi tenká. Ale naštěstí se to vše povedlo díky podpoře lidí z okolí a díky zázraku z nebe.

MU: Už jsme to v rozhovoru nakousli. Od pana Švejdy (zástupce ředitele) vím o akci Běháme s Emilem. Jak vznikla a mohl byste ji, prosím, popsat?

JG: Vzniklo to úplně spontánně. Seděli jsme ve sborovně a říkali si, že se děti málo hýbou, to potvrzují i statistiky. Družinářku napadlo, že by děti mohly začít běhat. Já byl skeptický, ale nakonec jsme řekli, že to zkusíme, že každý den ve 12:45 se poběží jeden kilometr. V rámci brainstormingu jsme pak došli k závěru, že budeme děti motivovat, za každý uběhnutý kilometr dostanou razítko a za každých deset razítek dostanou odměnu a nazveme to Běh s Emilem. Byli jsme překvapení, že to děti chytlo a že začaly běhat. Běhá se opravdu každý den, některé děti zvládnou za rok 200 kilometrů. Letos se neběželo jen kvůli vichřici. Mám z toho velkou radost. Našeho nápadu si všimla i paní Dana Zátopková a někteří další sportovci a občas nás někdo přijede podpořit. Je to moc hezká akce a nevěřil bych, že bude mít takový úspěch.

MU: Jak byste popsal spolupráci s Nakladatelstvím Fraus?

JG: Jelikož jsme školou, která se snaží jít dopředu, sledujeme různé trendy, směry a učebnice. Je často znát, že některé materiály, které se pro školství tisknou, jsou staré. U Nakladatelství Fraus vidíme tu snahu jít dopředu, modernizovat věci a přinášet nové nápady. Dnešní doba se mění strašně rychle. Co se v minulosti změnilo během sto let, se dnes změní v průběhu pěti let. V průběhu několika posledních let se změnila kultura předávání informací. Doba se strašně rychle mění a učební materiály na to musí reagovat. Myslím si, že Nakladatelství Fraus je v tomto dobře nastaveno, a vidíme u něho velkou snahu s tím něco dělat. Používáme hybridní učebnice a pracovní sešity, portál Škola s nadhledem, aplikaci na trénovaní slovíček. Nejen kvalitní tištěné materiály, ale i další podpora jsou důvodem, proč s Nakladatelstvím Fraus rádi spolupracujeme.

MU: Jaké plány máte do následujících let? Jakým způsobem byste ještě rád školu a její žáky obohatil?

JG: Vedle školy máme starou budovu se školními dílnami, kterou bychom chtěli zrekonstruovat a zmodernizovat. Udělali jsme projekt pro děti, nazvali ho Změň to ty a vyčlenili na něj 40 tisíc. Děti samy mohly psát malé projekty, aby změnily výuku, volnočasovou aktivitu nebo přestávky. Měly na to měsíc, musely vyplnit podobnou tabulku, jakou využívá Evropská unie, akorát zjednodušenou. Napsaly moc krásných projektů, které jsme vyhodnotili. Druháci si přáli lego, aby si mohli o přestávce rozvíjet motorické schopnosti. Třeťáci loutkové divadlo pro volnočasovou aktivitu, k procvičení mediální výchovy, vystupování a prezentaci. Žáci vyšších ročníků toužili po venkovním stole na ping pong nebo po stolním fotbálku. Já bych chtěl, aby děti měly neustále pocit, že to je jejich škola, a ony ten pocit získají, když se na tom budou podílet. K věcem se pak chovají jinak a mají z nich radost.

MU: Děkuji za rozhovor. Přeji hodně spokojených žáků, vyučujících a rodičů i v následujících letech.

A jak vidím základní školu v Dobřanech já?

Jako místo, kam se vždy rád vracím. Ať už svítí slunce nebo je obec zahalená do mlhy. Stáhnu okénko v autě a snažím se nadýchat čerstvého vzduchu. Hory jsou hory. Při cestě sem mi občas zkříží cestu některá z krav jednoho ze zdejších farmářů. Člověk se v Dobřanech prostě cítí jinak.

Bližší informace o škole najdete na jejích webových stránkách. Na podzim roku 2020 se stal Jan Grulich senátorem. Hnacím motorem je pro něj neustále zlepšování situace ve školství. Nejen díky své praxi byl zvolen místopředsedou Výboru pro vzdělávání, vědu, kultura, lidská práva a petice. Jeho příběh můžete stejně jako já sledovat na Facebookovém profilu Senátor z hor.